Autor: blog

Ochrana sluchu na pracovišti
25. 1. 2022

Ochrana proti hluku na pracovišti: Jak na ni?

Post By blog Průvodce , , ,

Ochranné pracovní pomůcky typu ochranné rukavice, ochranné brýle či ochrana dýchacích cest jsou poměrně běžnou záležitostí a jejich potřeba na určitých pracovištích nás příliš nepřekvapuje. Na co se však docela zapomíná, je náležitá ochrana sluchu. Ztráta sluchu se přitom řadí mezi jednu z nejčastějších nemocí z povolání. V zemích EU se dokonce na odškodnění a náklady plynoucí ze snížené produktivity práce či pracovní neschopnosti ročně vydává až několik miliard eur!

V případě dlouhodobého vystavení hluku nad určitou hladinu může dojít k trvalému – tedy nezvratnému a neléčitelnému – poškození sluchu. Sluchové buňky se totiž nedokážou samy regenerovat a nelze je ani nikterak nahradit. Vedle nedoslýchavosti se mohou objevit také problémy se soustředěním a stres.

Kdo je nejvíce ohrožen?

Nejvíce ohroženi jsou pracovníci v leteckém, automobilovém a stavebním průmyslu, v dolech, slévárnách a ocelárnách, v dílnách a papírnách. Ohroženi jsou ale i pracovníci působící v jiných odvětvích, jako je zemědělství či lesnictví. Riziko člověku ostatně hrozí i doma – třeba při sekání trávy nebo při práci na cirkulárce.

  • Pracovníci působící v některých těchto profesích také musí při výkonu povolání nosit výstražné oděvy. Jaké jsou a jak si vybrat?

Zdroje zvuku a úroveň jejich hlučnosti

V následující tabulce jsou pro představu uvedeny vybrané zdroje zvuku, a to včetně jejich hlučnosti a potenciálních následků při dlouhodobém vystavení danému hluku.

Zdroje zvuku a úroveň jejich hlučnosti

Ač je citlivost sluchu u každého člověka individuální, rozhodně neplatí tvrzení, že si uši na vyšší hluk časem zvyknou. Pravidelný hluk jim naopak pouze škodí.

  • Věděli jste, že pouhých 15 minut vystavení hluku o hladině 100 dB (MP3 přehrávač na maximální výkon) představuje pro vaše sluchové ústrojí stejnou zátěž, jako když strávíte 8 hodin v prostředí o hladině 85 dB (např. při práci s elektrickým nářadím)?

Kontrola hluku na pracovišti

Za účelem zajištění maximální bezpečnosti pracoviště je každý zaměstnavatel povinen vyhledávat a hodnotit rizika s tímto pracovištěm spojená – úroveň hluku nevyjímaje. Ke stanovení hladiny hluku se používá decibelová stupnice a vyjádřena je pak v decibelech (dB).

Decibelová stupnice

Na pracovištích, kde hluk přesahuje hodnotu 80 dB, je dle platné legislativy EU zaměstnavatel povinen zajistit zaměstnancům vhodné pracovní pomůcky na ochranu sluchu a na pracovištích, kde hladina hluku přesahuje hodnotu 85 dB, je pak povinen pracovníkům nařídit jejich nošení a také zajistit odpovídající preventivní prohlídky, které by v ideálním případě měly zahrnovat otoskopické a audiometrické vyšetření sluchu.

Vedle výše zmíněného je zaměstnavatel dále povinen prověřit, zdali provedením patřičných technických či organizačních opatření – například výměnou starých strojů nebo instalací přepážek do prostoru – lze úroveň hluku snížit.

Jaké jsou možnosti ochrany sluchu?

Ucpávky (špunty) do uší

Ucpávky (nebo také špunty či zátky) do uší jsou rychlým a snadným řešením a využívají se především při nižším hlukovém zatížení. Jsou-li do sluchovodu zavedeny správně, dokážou tlumit velmi dobře a dosahují hodnoty SNR až 37 dB. Některé modely jsou za účelem zvýšení komfortu pro uživatele spojeny šňůrkou, která usnadňuje jejich vytažení z uší.

Zátkové chrániče sluchu

U špuntů do uší rozlišujeme dvě varianty – tvarovatelné a již předtvarované z výroby.

Tvarovatelné špunty bývají nejčastěji vyrobeny z vosku, pěny nebo silikonu a jsou určeny k jednorázovému použití, neboť se v pórech materiálu snadno usazují nečistoty a prach. Špunty, které jsou formovány již z výroby, se o něco lépe nasazují a některé modely jsou i znovupoužitelné.

Dále se ucpávky dělí podle toho, zdali tlumí zvuk v závislosti na jeho frekvenci či nikoliv. Modely, které tlumí zvuky na základě jejich úrovně, jsou schopné zajistit, aby zvuky až do určité intenzity tlumeny nebyly. Díky tomu je i při jejich nošení možné jasně slyšet lidskou řeč či tiché zvuky strojů. Modely, které naopak tlumí zvuk bez ohledu na jeho frekvenci, poněkud snižují schopnost vnímat okolní řeč a důležité signály.

  • Chcete-li, aby zaměstnanci měli špunty vždy po ruce, pořiďte si praktický doplněk ve formě dávkovače na ochrany sluchu, do kterého se vejdou až stovky ucpávek!

Třmenové chrániče sluchu

Třmenové chrániče sluchu jsou dalším typem ochrany sluchového ústrojí vhodným proti hluku s nižší intenzitou. Hodnota SNR činí zhruba 20 až 27 dB. Díky vyměnitelným špuntům a možnosti snadného a pravidelného čištění jsou třmenové chrániče opakovatelně použitelné. V porovnání s výše zmíněnými špunty do uší u nich také dochází k menšímu znečištění, neboť jejich zátky nemusí být zahřívány a tvarovány přímo rukama. Některé modely jsou dokonce skládací či nastavitelné.

Třmenové chrániče sluchu

Mušlové chrániče sluchu

Mušlové chrániče zvuku, tedy sluchátka, se používají zejména při vyšších hladinách zvuku. Tím, že je celé ucho zakryto mušlí, vykazují velmi dobrý útlum. V případě potřeby je lze kombinovat i s jinými způsoby ochrany. Mušlové chrániče sluchu jsou konstruovány tak, aby zajistily maximální pohodlí i při dlouhodobém užívání. Mohou být opatřeny náhlavním držákem, krčním obloukem či úchytem na ochrannou přilbu. Na pozoru by se však měly mít osoby, které nosí brýle nebo mají vousy či dlouhé vlasy. V takovém případě totiž mušle nemusí optimálně přiléhat k hlavě.

Mušlové chrániče sluchu

Na trhu můžete mimo jiné narazit i na sluchátka, která disponují řadou doplňkových funkcí, jako jsou:

  • Aktivní kompenzace zvuků: chrániče disponující touto funkcí fungují obdobně jako ucpávky do uší, které tlumí zvuky v závislosti na jejich frekvenci. Na vnější straně sluchátek se nachází mikrofon, který měří okolní hluk. Zvuky do určité úrovně, většinou 82 dB, jsou malými reproduktory propouštěny do uší, díky čemuž dochází k odfiltrování příliš hlasitých zvuků, avšak běžný hovor, signály a tiché zvuky strojů jsou stále slyšitelné.
  • Funkce komunikačního zařízení: mušle sluchátek disponují malými reproduktory, které uším předávají zvuky přenášené prostřednictvím kabelu či bezdrátově. Jsou-li sluchátka navíc vybavena i mikrofonem, umožňují přímou komunikaci s dalšími lidmi.
  • Funkce rádia: takováto sluchátka jsou vybavena přijímačem VKV, kdy je přijaté rozhlasové vysílání prostřednictvím malých reproduktorů přenášeno do mušlí a posléze do uší.
  • Bluetooth® a konektorová přípojka: prostřednictvím technologie Bluetooth® či jack konektoru ke sluchátkům lze připojit třeba vysílačku nebo chytrý telefon.

Jak si vybrat správnou ochranu sluchu?

To, jaká ochrana sluchového ústrojí je ta správná, se odvíjí především od frekvence zvuku, vzdálenosti od zdroje zvuku a v neposlední řadě od délky expozice. Obecně platí, že pro oblast nízkých frekvencí hluku se hodí chrániče s nízkým útlumem zvuku, kdežto v oblastech s vyšší frekvencí hluku se naopak uplatní chrániče s vyšší izolační schopností. Ač se výběr konkrétních ochranných pomůcek prostředí od prostředí liší, přece jen existuje několik parametrů, které mají společné. Na co se tedy při jejich výběru zaměřit?

Komfort při nošení

Mnoho lidí shledává nošení pracovních pomůcek na ochranu sluchu nepříjemným, a proto se jim vyhýbají obloukem. Důležitým kritériem při výběru je tedy komfort při nošení, zejména pak přizpůsobení tvaru. Budou-li například ucpávky do uší příliš tvrdé a neforemné nebo mušle chrániče sluchu nebudou umožňovat cirkulaci vzduchu, mohou uživatelé pociťovat bolest, svědění či nepříjemnou vlhkost kolem uší a v nich. Důležité je také to, aby ochrana sluchu neomezovala uživatele v pohybu, tzn. aby se sluchátka neposouvala po hlavě, aby špunty nevypadávaly z uší atp.

Útlum hluku

Při výběru ochrany sluchu je třeba zjistit, jaké intenzitě hluku bude uživatel vystaven. Pokud si při nižším zatížení hlukem vybere ochranu s příliš velkým útlumem, bude od okolního prostředí izolován až přespříliš. Bude-li naopak v prostředí s vysokou hlučností vybaven ochranou s příliš malým útlumem, nebude před hlukem dostatečně chráněn.

Důležitým parametrem v tomto ohledu je hodnota SNR (Single Number Rating) udávající střední útlum v dB. Jedná se o hodnotu, o níž při nošení dané ochrany sluchu klesne zatížení uživatele hlukem. S tím, jakou hodnotu SNR zvolit, vám pomůže následující tabulka:

Značka CE

Označení CE se uvádí na těch výrobcích, které splňují směrnice a normy EU, především pak kritéria normy EN 352 týkající se právě ochrany sluchu. Pouze tyto výrobky byly podrobeny testování certifikovanými institucemi a zaručují ochranu sluchu deklarovanou v jejich popisu.

Jak na údržbu ochranných pomůcek proti hluku?

Plánujete-li si pořídit znovupoužitelnou ochranu sluchu, je třeba věnovat pozornost i její údržbě a péči o ni.

Opakovaně použitelné zátky do uší uchovávejte na chladném a čistém místě. Po použití je umyjte (nenechávejte je však máčet!) mírným čistícím prostředkem. Pravidelně je také otírejte roztokem s lehce dezinfekčním účinkem.

Co se údržby a péče o mušlové chrániče sluchu týče, stejně jako špunty do uší je pravidelně vytírejte roztokem s lehce dezinfekčním účinkem. Pokud je zrovna nepoužíváte, skladujte je na čistém místě. Pravidelně také vizuálně kontrolujte, zda na nich nejsou patrné známky opotřebení. Vyhněte se ohýbání hlavového oblouku, neboť tímto může dojít ke snížení účinnosti chráničů.

Údržba ochranných pomůcek proti hluku

Veškerý obsah je majetkem Veacom s.r.o., jeho kopírování či jakékoliv jiné užití bez souhlasu, se nepřipouští.

Alkohol testery – jaké jsou a který si vybrat?
11. 11. 2021

Alkohol testery – jaké jsou a který si vybrat?

Post By blog Průvodce , ,

Alkohol tester je přístroj, který během několika sekund prozradí, zda se v dechu kontrolované osoby vyskytuje zbytkový alkohol či nikoliv. Sloužit může jak k osobní spotřebě, kdy si testovaný jedinec není jistý, zda například může usednout za volant, případně na pracovištích k testování zaměstnanců. Alkohol testerů existuje na trhu celá řada, do jisté míry se však liší svými parametry a funkcemi. V následujících řádcích si povíme, na které z nich se při výběru alkohol testeru zaměřit.

Účel použití

Účel použití je jedním z kritérií, která určují, kterým parametrům je potřeba při výběru alkohol testeru věnovat vyšší pozornost. Má-li tester sloužit nejen pro osobní kontrolu, ale také k testování zaměstnanců, pravděpodobně bude vyžadována větší přesnost a vyšší rychlost měření.

Typy alkohol testerů

Alkohol testery jsou k dostání ve dvou podobách. Jedná se o testery s polovodičovým senzorem a testery s elektrochemickým senzorem.

Alkohol testery s polovodičovým senzorem

Alkohol testery s polovodičovým senzorem na první pohled zaujmou nižší pořizovací cenou, která si však mnohdy vybírá svou daň. Tyto přístroje využívají k měření žhavé čidlo, které se nejprve musí zahřát na požadovanou teplotu (300 °C). V důsledku toho jsou kladeny poměrně vysoké nároky na baterie, přičemž platí, že slabá baterie snižuje spolehlivost testeru. Také je třeba počítat s delší časovou prodlevou mezi spuštěním přístroje a připraveností měření. Další nevýhodou těchto testerů je, že měření ovlivňují i další látky obsažené v dechu, především pak látky pocházející z různých potravin, nápojů, cigaret, nebo třeba také ze zubní pasty.

Alkohol testery s polovodičovým senzorem se hodí především k občasnému a orientačnímu měření. Vzhledem k tomu, že se vyznačuje omezenou životností, vydrží zhruba 300-1000 měření.

Alkohol testery s elektrochemickým senzorem

Alkohol testery s elektrochemickým čidlem jsou modernějším a spolehlivějším řešením, které dokáže měřit s přesností až na 0,01 ‰. Fungují tak, že nasají přesný objem vzduchu kontrolovaný tlakovým senzorem, a není třeba foukat přímo na čidlo, čímž odpadá nutnost jeho zahřívání. Tím, že je senzor méně namáhán, vyznačují se testery s elektrochemickým čidlem delší životností (až 8 let). Elektrochemické čidlo reaguje pouze na alkohol, tudíž nedochází ke zkreslení výsledků, a je vhodný k častému používání. Nevýhodou tohoto typu testeru je vyšší pořizovací cena.

Přesnost měření

Přesnost měření udává maximální odchylku od skutečné hodnoty alkoholu v krvi. Zde stojí za zmínku, že v podstatě každé měření je pouze orientační; záleží však na tom, do jaké míry.

Tento parametr je určen hodnotou odchylky, přičemž platí, že čím je odchylka menší, tím je tester přesnější. Odchylka se udává v procentech a obvykle nabývá některé z následujících hodnot:

  • ±15 % –  velmi nízká přesnost, která je typická pro polovodičové alkohol testery
  • ±10 % – nízká přesnost poukazující na orientační charakter naměřených hodnot
  • ±5 % – vysoká přesnost, kterou běžně najdeme u elektrochemických testerů
  • 0-5 % – výborná přesnost, kterou disponují pouze ty nejlepší elektrochemické testery

Rozsah měření

S výše uvedeným aspektem do jisté míry souvisí také rozsah měření, tzn. jaká je minimální hodnota zbytkového alkoholu, kterou je tester schopen zachytit. Obvykle se pohybuje v rozmezí 0-5 promile, ale je možné narazit i na takové modely, jejichž spodní limit začíná až na 0,2 promile, vlivem čehož nemusí přítomnost alkoholu vůbec registrovat. U kvalitnějších přístrojů se lze setkat s limitem, který začíná na hodnotě 0,00 či 0,000 promile.

Rychlost měření

Rychlost měření sestává hned z několika částí. Jednak je to doba, která uběhne od zapnutí přístroje do jeho použitelnosti, jednak doba, po kterou je nutné do zařízení vydechovat, a v neposlední řadě doba, po kterou dochází k vyhodnocení výsledku. Plánujete-li testování několika osob po sobě, pravděpodobně vás bude zajímat i doba regenerace, tzn. interval, po který se alkohol tester „připravuje“ na provedení dalšího testu. Konkrétní hodnoty se liší výrobce od výrobce, často jsou však uváděny v řádech sekund či několika málo minut.

Rozměry a hmotnost

V průměru alkohol testery měří kolem 10 cm na výšku, 5 cm na šířku a 2 cm na tloušťku. Existují ale i mnohem kompaktnější testery, které dokonce mohou disponovat závěsným kroužkem na klíče. Takovéto modely jsou však jednodušší a méně přesné.

Co se hmotnosti týče, u levnějších a jednodušších modelů se pohybuje okolo 100 gramů, ty kvalitnější mohou vážit i přes 200 gramů. Důležitost tohoto kritéria se odvíjí od toho, kde bude zařízení umístěno a jak bude využíváno.

Napájení

Alkohol testery jsou napájeny buď alkalickými bateriemi typu AA či AAA, nebo disponují vestavěnými akumulátory.

Výhodou baterií je především jejich snadná dostupnost a rychlost výměny, nevýhodou pak samotná nutnost dokupování náhradních baterií, případně pomalejší nabíjení těch dobíjecích.

Vestavěné akumulátory mají tu výhodu, že je k nabití přístroje není potřeba vyjímat. Některé modely lze dokonce dobíjet přímo z autozapalovače. Jejich nevýhoda tkví ve složitějším shánění náhradních akumulátorů, dostane-li se ten originální na pokraj životnosti, a u některých modelů výměna není ani možná.

Displej

Na trhu s alkohol testery se lze setkat se dvěma druhy displejů; těmi jsou LED displej s diodami a podsvícený LCD displej.

LED displej s diodami je vizuálně o něco výraznější, a proto se hodí i do nepříliš dobře osvětleného prostředí. Na druhou stranu se však vyznačuje vyšší energetickou spotřebou a omezenou funkčností, kdy displej neumožňuje zobrazení dalších údajů.

Podsvícený LCD displej umožňuje zobrazení nejen výsledku testu, ale také komplexnějších sdělení, jako jsou například menu či stav baterie.

Doplňkové funkce

Některé uživatele mohou zajímat také doplňkové funkce. Mezi ty nejčastější, které u alkohol testerů najdeme, patří následující:

  • automatické vypínání,
  • akustický a vizuální signál měření,
  • signalizace nutnosti kalibrace,
  • odhad střízlivosti,
  • paměť výsledků,
  • možnost propojení s PC či telefonem.

Vše se samozřejmě odvíjí od preferencí uživatele, a také toho, jakou částku je ochoten do přístroje investovat.

Jak vybrat chytrý vysavač
29. 10. 2021

Jak vybrat chytrý vysavač?

Post By blog Průvodce , , ,

Chytré robotické vysavače tvoří již poměrně častou výbavu každé moderní obytné jednotky Stačí jej pouze naprogramovat a o vše ostatní už se postará sám. Je vhodný pro úklid podlah i koberců a týdně vám ušetří až hodiny času. Důležité však je vybrat si takový vysavač, který se hodí právě pro vaši domácnost nebo kancelář. A o tom, jak na to, si povíme v následujících řádcích.

Typy robotických vysavačů

Ještě než přejdeme k samotným aspektům, kterým je potřeba při výběru chytrého vysavače věnovat pozornost, představíme si základní druhy těchto přístrojů.

Robotické vysavače na koberce a zvířecí chlupy

Tyto vysavače disponují důmyslným systémem rotačních kartáčů, které dokážou velice efektivně vysát nejen běžný prach, ale také zvířecí chlupy a vlasy. Na koberce s nízkým chlupem postačí základní modely, v případě vysokého chlupu je pak třeba investovat do vysavače s vyšším výkonem a sací silou. Ač je přístroj primárně určen na koberce, lze jej bez problému použít i na tvrdé podlahy a dlažby.

Robotické vysavače s mopem (2 v 1)

Robotické vysavače 2 v 1 dokážou nejen vysát, ale také vytřít všechny typy tvrdých podlah. Velká část z nich přitom nabízí funkci mopování nasucho i namokro. Po odepnutí mopovací utěrky – která odstraní i ten nejjemnější prach na podlaze, s ním lze snadno vysávat i koberce.

Na co se při výběru chytrého robotického vysavače zaměřit?

Ač se výběr robotického vysavače může na první pohled zdát docela triviální záležitostí, opak je pravdou. Existuje totiž celá řada aspektů, které je k pořízení toho nejlepšího úklidového parťáka vzít v potaz.

Účel použití

Základním rozhodovacím kritériem je samozřejmě to, k čemu konkrétně budete vysavač používat. Postačí vám jednodušší model na hladké povrchy, nebo jím budete vysávat i koberce? Spokojíte se pouze s funkcí vysávání, nebo zvažujete také model, který umí i vytírat? Odpovědi na tyto otázky určí typ robotického vysavače, který byste si měli pořídit.

Sací výkon

Robotický vysavač nemusí přenášet prachové a jiné částice přes hadici, a tudíž mu oproti klasickým vysavačům postačí nižší výkon. Menším číslem se proto nenechte odradit.

Nicméně, sací výkon nesmí být až příliš nízký, neboť v takovém případě robot drobky a nečistoty pouze rozmetá, čímž vám rozhodně nepomůže.

  • K vysávání hladkých povrchů stačí výkon v rozmezí 30-40w,
  • k vysávání koberců, vlasů či zvířecí srsti pak 40w a více.

Počítejte ale s tím, že roboti s vyšším sacím výkonem mohou být o něco hlučnější. U některých dražších modelů je možné sací výkon regulovat, případně zapnout tzv. turbo režim, který se hodí na obzvlášť znečištěná a zanesená místa.

Druhy kartáčů

Většina robotických vysavačů je vybavena dvěma typy kartáčů, a to hlavním (podélným) kartáčem a postranním (přimetacím) kartáčem.

Hlavní kartáč

Hlavní kartáč slouží ke smetení prachu a jiných nečistot do sacího otvoru a může být vyroben z různých materiálů. Jednu z možností představuje kartáč gumový, který si patřičně poradí s hrubými nečistotami, avšak vzhledem k tomu, že guma při svém rotačním pohybu naráží do podlahy, je o něco hlučnější než kartáč štětinový.

Štětinový kartáč

Štětinový kartáč dokáže lépe zachytit prach, vlasy či zvířecí chlupy, a proto se výborně hodí na koberce. Zde je však třeba počítat s vyšší náročností na údržbu, neboť se do něj vlasy a chlupy zamotávají, a je proto nutné kartáč (nejlépe po každém vysávání) očistit. Ideální řešení představuje kartáč kombinovaný, který se hodí na oba typy povrchů. Za zmínku stojí ještě kartáč textilní, který se užívá na povrchy, jež by štětiny nebo guma mohly poškodit.

Postranní kartáč

Postranní kartáč slouží k ometání zdí a nábytku a díky svým dlouhým štětinám se dostane i do rohů. V ideálním případě by měl mít robot takovéto kartáče dva, ale postačí i jeden. Setkat se lze i s modely bez přimetacích kartáčů, čemuž však bohužel odpovídá výsledná kvalita úklidu.

Kapacita zásobníku na nečistoty a na vodu

Už samotná velikost robotického vysavače svědčí o tom, že kapacita jeho zásobníků je obecně malá. Objem zásobníku na nečistoty se pohybuje v rozmezí od 0,3 do 0,8 litru, přičemž k úklidu velkých prostor se doporučuje kapacita 0,5 litru a více.

Chytrý vysavač 2 v 1, který zvládne i mopování namokro, disponuje také zásobníkem na vodu, jehož objem bývá 150, 250 či dokonce 300 ml.

Vedle kapacity nádoby na vodu se zaměřte také na intenzitu máčení podlahy, aby vyhovovala vaší podlahové krytině.

Typ filtru

Každý vysavač, ten chytrý nevyjímaje, je opatřen určitým typem filtru. V opačném případě by docházelo k rozptýlení nasátého prachu zpět do prostoru.

U robotických vysavačů se nejčastěji setkáváme s tzv. HEPA filtrem, který je jednak nejúčinnější a jednak vhodný i pro alergiky. Jednou za čas se však doporučuje filtr vyměnit, neboť se postupně zanáší, a ztrácí tak na kvalitě. Doporučený interval je jednou za tři měsíce až půl roku.

Aby vysavač nejen dobře vysál (případně i vytřel), ale současně neobil všechny rohy, nenarážel do nábytku či nespadl ze schodů, musí být vybaven vhodnou navigací. Ta ovlivňuje způsob orientace a pohybu vysavače po místnosti.

Robotické vysavače bez navigace

Levnější modely robotických vysavačů bývají bez navigace a po prostoru se pohybují buď zcela náhodně pouze za pomoci nárazových senzorů, nebo na základě vlastního algoritmu.

Robotické vysavače vybavené pouze nárazovými senzory nepoznají, kde už uklízely, a proto se stává, že jedno místo uklidí několikrát, zatímco jiné vůbec. Průměrně tak uklidí pouze 70 % plochy.

Robotické vysavače s navigací

Chytré vysavače s navigací nejčastěji disponují kamerovou nebo laserovou navigací, případně vnitřní GPS. Vůbec nejpokrokovějším řešením v současné době jsou kamerové navigační systémy s technologií vSLAM. Díky ní si robot umí vytvořit mapu okolního prostředí a současně sledovat svou pozici.

Oproti vysavačům bez navigace sice vysává kratší dobu, avšak o dost efektivněji. V případě, že mu dojde během úklidu baterie, je po nabití schopen vrátit se na místo, na kterém skončil. Žádná část pokoje tedy nezůstane neuklizená. Co se míry pokrytí plochy při úklidu týče, činí až 99 %.

Kapacita baterie a rychlost nabíjení

Kapacita baterie je důležitým kritériem určujícím velikost plochy, kterou je vysavač schopen na jedno nabití uklidit. Výdrž se u různých přístrojů liší, a to především v závislosti na výrobci, režimu vysávání a členitosti terénu.

Jak vybrat chytrý vysavač - kapacita baterie a rychlost nabíjení

Doba provozu se tak pohybuje někde mezi 40 až 240 minutami. Ve většině případů se jedná o 120-180 minut.

  • Počítejte s tím, že baterii bude nutné za nějaký čas vyměnit. Ještě před pořízením robota si proto raději zjistěte, jaká je cena samotné baterie a zda ji uživatel dokáže vyměnit sám, nebo bude muset navštívit servis.

Doba nabíjení je v průměru od 2 až po 7 hodin

Také doba nabíjení se model od modelu liší. U některých to mohou být pouhé 2 hodiny, u jiných zase 6-7 hodin. Pečlivě si proto projděte specifikaci produktu.

Většina robotických vysavačů má dokovací stanici, do které se v případě potřeby dojede sám nabít. U některých je umožněno i napájení pomocí kabelu a zdířky pro napájení umístěné na samotném těle vysavače.

Rozměry, tvar a hmotnost vysavače

Pravděpodobně nejčastěji se setkáte s robotickým vysavačem klasického kulatého tvaru, který bývá pro maximální efektivitu úklidu vybaven postranními kartáči. Kromě toho se však lze setkat i s vysavačem trojúhelníkovým, hranatým či déčkovým. Tyto se dostanou o něco lépe do rohů místnosti.

Výška a šířka

Zvláště důležitými parametry jsou výška a šířka vysavače. Je-li vysavač příliš vysoký, hrozí zde riziko, že se zasekne pod postelí, gaučem či jinými kusy nábytku.

  • Standardní výška chytrých vysavačů se pohybuje v rozmezí od 6 do 10 až 14 cm.
  • Šířka vysavače hraje důležitou roli tam, kde jsou mezi jednotlivými kusy nábytku a zdí úzké prostory. Na výběr máte z vysavačů o šířce 17-35 cm.

Hmotnost

Hmotnost přístroje je klíčová pouze tam, kdy je nutné robota často přenášet. Nicméně, hmotnost těchto přístrojů není nikterak závratná, většinou se pohybuje okolo 3-6 kg.

Výška překážky, kterou je vysavač schopen zdolat

Vedle výšky samotného robota je důležitá také výška překážky, kterou umí překonat. Od té se totiž odvíjí to, zda se vysavač dostane přes práh nebo na koberce.

Většina robotických vysavačů umí překonat překážku do výšky 1 cm, ale v případě vyšší prahů či koberců s vyšším chlupem, je na místě zvolit takový, který zdolá i překážky 1,5 až 2,2 cm vysoké.

Ovládání

Velká část chytrých robotických vysavačů nabízí hned několik způsobů ovládání. Vedle klasického tlačítka zabudovaného v samotném těle robota, se lze setkat i s dálkovým ovládáním či ovládáním prostřednictvím mobilní aplikace.

Díky mobilní aplikaci budete moct svého robota kdykoliv a odkudkoliv ovládat mobilním zařízením. Například mu můžete naplánovat úklid bytu, když jste zrovna v práci.

Kromě toho vás aplikace upozorní také na stav baterie, potřebu vysypání zásobníku na nečistoty, nutnost vyměnit filtr a spoustu dalšího.

Jak vybrat chytrý vysavač - ovládání

Hlučnost přístroje

Jak již bylo zmíněno v sekci o sacím výkonu, robotickým vysavačům postačí oproti klasickým vysavačům výkon nižší. Z toho důvodu jsou také výrazně tišší.

Hlučnost nejtišších robotických vysavačů se pohybuje v rozmezí 55-56 dB, což je hodnota, při které můžete například nerušeně sledovat televizi.

Vysavače s hlučností kolem 60 dB jsou stále v komfortní zóně, avšak ty, které vydávají hluk kolem 70 dB už úplně ideální nejsou. Pokud však plánujete vysavač pouštět především tehdy, nejste-li doma, pak se hlučností nemusíte příliš zabývat.

Náročnost na údržbu

A na závěr něco ryze praktického – náročnost na údržbu. Má-li robot dlouho sloužit, potřebuje samozřejmě pravidelnou a náležitou péči.

Svou roli zde sehrává především velikost sběrného koše. Pokud je příliš malý, brzy se zaplní, a v důsledku toho pak ztrácí výkon a případně i trousí nečistoty po podlaze. Ideální je, pokud je zásobník na nečistoty vyjímatelný shora. Vysouvání koše zboku nebo jeho umístění na podvozek vysavače není příliš pohodlné.

Nezapomeňte vyčistit kartáče a filtry

Čas od času je třeba vyčistit také hlavní a boční kartáče a filtry. V případě hlavního kartáče volte takový, který byl navržen tak, aby se do něj nezachytávaly vlasy a aby jej šlo snadno demontovat a vyčistit. Chováte-li domácího mazlíčka, poohlédněte se po chytrém vysavači se speciální bezúdržbovou hlavicí určenou k vysávání zvířecích chlupů.

Výše uvedená kritéria jsou ta základní, která byste rozhodně neměli opomíjet. Existuje však celá řada dalších – týkajících se především vedlejších funkcí a dalších „vymožeností“, jako jsou třeba funkce virtuální stěny či detekce nečistot – na které se v případě zájmu můžete podívat také, a pořídit si tak opravdu špičkového pomocníka.

Veškerý obsah je majetkem Veacom s.r.o., jeho kopírování či jakékoliv jiné užití bez souhlasu, se nepřipouští.

Dezinfekce vzduchu v místnosti
29. 10. 2021

Dezinfekce vzduchu v místnosti: Tipy a rady

Post By blog Průvodce , , ,

Ať už vzhledem k současnému dění okolo koronaviru či vlivem nastupujícího chřipkového období, je více nežli dřív dbát na čisté a sterilní prostředí.

K dezinfekci vzduchu v místnosti se nejčastěji používají tzv. germicidní zářiče, které si v následujících řádcích představíme, a také si povíme, co při jejich pořízení předem zvážit.

Germicidní zářiče – co to je?

Germicidní zářiče (též germicidní UV lampy) jsou speciální přístroje sloužící k dezinfekci vzduchu prostřednictvím ultrafialového záření. Likvidují viry, bakterie, plísně a další mikroorganismy, kdy vlivem působení tohoto záření dochází k narušení jejich buněčných struktur, následkem čehož rychle hynou.

Specificky vytvářejí tyto přístroje UV záření typu C (UVC). Jedná se o záření s nejvyšším baktericidním účinkem, které ničí až 99,99 % virů a bakterií na ozařované ploše v blízkosti zářiče.

Germicidní zářiče - co to je?

Princip fungování je takový, že zářič nejprve nasává kontaminovaný vzduch, ten ozáří UVC zářením a následně jej vypouští zpět do místnosti. V porovnání se složitými kapalnými dezinfekcemi či parními sterilizátory, je to velice rychlé a účinné řešení, jak se nechtěných virů a bakterií zbavit.

Kde se germicidní zářiče používají?

Germicidní zářiče se používají všude tam, kde jsou klasické sterilizační metody neúčinné, nebo tam, dezinfekce ovzduší příliš obtížná či dokonce nemožná. Své uplatnění najdou především v následujících odvětvích:

  • zdravotnictví (dezinfekce operačních sálů, JIP aj.),
  • potravinářský průmysl (balení a zpracování masa či mléka, snižování klíčivosti brambor, dezinfekce technologických linek, ničení plísní ve vlhkém prostředí atp.),
  • dezinfekce vody (dezinfekce plaveckých bazénů, příprava pitné vody, výroba nealkoholických nápojů a další).

Dále se mimo jiné používají také ve školách a školkách, či na pracovištích, kde hrozí kontaminace vzduchu. Existují rovněž germicidní UV lampy pro domácí použití.

Germicidní zářiče - použití

Podle čeho si germicidní zářič vybrat?

S ohledem na to, k jakému účelu a jakým způsobem bude germicidní zářič použit, rozlišujeme několik typů:

Přímé germicidní zářiče

V případě přímých germicidních zářičů probíhá dezinfekce přímým ozařováním nejen vzduchu, ale také okolních povrchů. Hodí se proto například k plošné sterilizaci. Používají se výhradně bez přítomnosti lidí a zvířat, neboť přímé UVC záření je pro živé organismy prokazatelně zhoubné, resp. karcinogenní.

Nepřímé germicidní zářiče

Nepřímé germicidní zářiče jsou takové, které na rozdíl od předchozího typu mohou být použity za přítomnosti osob a zvířat. U nepřímého záření totiž riziko ozáření nehrozí.  Tyto zářiče jsou vybaveny dvěma ventilátory a zdroj UVC (germicidní trubice) je zakrytý.

Vzduch je nasáván vstupním ventilátorem a poté přechází pod zdrojem UVC záření. Vzdálenost od zdroje je tak malá a intenzita záření tak vysoká, že vzduch proudící z druhého ventilátoru je kvalitně dezinfikován. Nepřímé germicidní zářiče jsou určeny výhradně k dezinfekci ovzduší, nikoli povrchů.

Kombinované germicidní zářiče

Jak již samotný název napovídá, kombinované germicidní zářiče umožňují oba typy záření. Přepínat mezi přímým a nepřímým ozařováním je možno například pomocí dálkového ovládání. Díky tomu bude dezinfekce vzduchu proti virům maximálně účinná.

Ruční germicidní UVC zářič

Ruční germicidní zářiče slouží především k domácímu použití, neboť jsou určeny k dezinfekci malých ploch, jako jsou například mobilní zařízení, klávesnice PC, bankovky, šperky, kliky, WC prkénka, volanty, TV ovladače a spousta dalších.

Provedení

Germicidní zářiče jsou dostupné v různých provedeních, a proto je lze do daných prostor umístit vícero způsoby.

Přímé germicidní zářiče mohou být:

  • bez upevnění (pouze s přívodním kabelem),
  • v konzolovém provedení na stěnu či na strop,
  • v mobilním provedení na pevném či pojízdném stojanu.

Co se nepřímých a kombinovaných germicidních zářičů týče, nabízí se následující provedení:

  • stolní (horizontální či vertikální),
  • nástěnné na stěnu či na strop,
  • mobilní na pojízdném stojanu.

Jsou germicidní zářiče účinné?

Účinnost zářičů se odvíjí od několika faktorů, mezi něž mimo jiné řadíme tvar místnosti, umístění přístroje, možnost cirkulace a míchání ošetřovaného vzduchu, intenzitu záření, relativní vlhkost a expoziční čas.

Germicidní zářiče - účinnost

Avšak jak již bylo zmíněno výše, ničí až 99,99 % virů a bakterií nacházejících se na ozařovaných plochách v blízkosti přístroje, což o jeho účinnosti rozhodně vypovídá.

Za zmínku stojí také to, že UVC záření je účinné i na COVID-19, jak prokázala studie Inagaki z roku 2020. Rovněž pomocí něj lze sterilizovat respirátory, neboť jejich vystavením UVC záření nedochází ke znatelnému snížení jejich filtračních schopností. Respirátory je možno dezinfikovat opakovaně, nedoporučuje se však více než 10 až 20krát.

Veškerý obsah je majetkem Veacom s.r.o., jeho kopírování či jakékoliv jiné užití bez souhlasu, se nepřipouští.

Jak správně vybrat teploměr
5. 10. 2021

Jak správně vybrat teploměr?

Post By blog Průvodce ,

Lékařský teploměr je pomocníkem, který by neměl chybět v žádné domácnosti. Zvýšená teplota (37–38 °C) je totiž spolehlivým ukazatelem jak začínající, tak již probíhající nemoci.

V současné době se na trhu lze setkat nejen s klasickými skleněnými teploměry, které byly hojně využívány v předchozích letech, ale také i s o něco modernějšími variantami, jako jsou teploměry digitální, infračervené, nebo dokonce „chytré“ (tzv. smart). Ptáte se, jak a podle čeho si vybrat ten správný? To si povíme v následujících řádcích.

Základní typy teploměrů

Klasické skleněné teploměry

Klasické skleněné teploměry si asi vybavujete z dřívějška. Rozdíl je však v tom, že ty současné již neobsahují rtuť. Ta byla kvůli své toxicitě a hrozícím domácím otravám v roce 2009 zakázána Evropskou unií. Namísto toho jsou teploměry plněny jinými, především netoxickými, látkami; nejčastěji se jedná o galium, indium, případně jejich kombinaci s přídavkem zinku.

Mezi hlavní přednosti klasických skleněných teploměrů patří především nízká pořizovací cena a současně i přesnost měření. Tím, že jde o mechanický typ teploměru, nejsou k jeho provozu zapotřebí baterie.

Na druhou stranu počítejte však s delší dobou měření, která může činit až 10 minut, a také se sníženou odolností proti rozbití. Navíc je nutné teploměr před každým použitím sklepávat.

Skleněný teploměr

Digitální osobní teploměry

Výše zmíněné skleněné teploměry bývají postupně nahrazovány teploměry digitálními, které jsou výborným kompromisem právě mezi těmi jednoduchými klasickými a složitějšími infračervenými.

Výhoda

Digitální teploměry se vyznačují především svou rychlostí a přesností měření, a také vysokou odolností vůči rozbití. Navíc disponují jednoduchým displejem, díky kterému snadno zjistíte naměřenou hodnotu. Některé modely jsou vybaveny i zvukovým signálem upozorňujícím na konec měření či na zvýšenou teplotu, případně horečku.

Nevýhoda

Naopak nevýhodou může být spotřeba baterií, kdy některé modely dokonce obsahují pouze integrovanou baterii, kterou nelze vyměnit. Pravdou však je, že se jejich životnost pohybuje v řádu několika let.

Digitální osobní teploměr

Dudlíkové teploměry

K digitálním teploměrům řadíme také speciální digitální dudlíkové teploměry, které jsou určeny k měření teploty kojenců a těch nejmenších, nebo třeba bazální digitální teploměry. Ty jsou určeny ženám, které se snaží o početí a sledují své plodné dny.

Infračervené osobní teploměry

Měření prostřednictvím infračervených osobních teploměrů je jedním z nejmodernějších způsobů zjišťování tělesné teploty vůbec. Funguje na principu zachycování infračervených paprsků, které přirozeně vydává lidské tělo. Nejčastěji měření probíhá na čele či na spáncích, nebo v ušních bubíncích. Na výběr přitom máte mezi kontaktní i bezkontaktní variantou, případně jejich kombinací.

Výhoda

Nespornou výhodou tohoto typu teploměrů je především rychlost měření. U dotykových modelů lze výsledek zjistit do pouhé 1 vteřiny, u bezdotykových pak do tří sekund. Současně se výsledky řadí mezi ty nejpřesnější vůbec; předpokladem je však dodržet správný postup, který zajisté najdete v příbalovém letáku.

Infračervené teploměry ocení, mimo jiné, i maminky miminek a malých dětí, neboť je lze využít i k orientačnímu měření potravin a nápojů, nebo třeba ke zjištění teploty vody ve vaničce. Při měření čehokoliv jiného než lidského těla je však nutno brát výsledky s menší rezervou.

Vlastníci smartphonů jistě ocení, že spousta infračervených teploměrů nabízí možnost propojení s chytrým mobilním zařízením s operačním systémem Android či iOS. Naměřené hodnoty se tak uloží do paměti telefonu a uživatel si pak může zobrazit graf reflektující vývoj těchto hodnot v čase.

Nevýhoda

Nevýhodou infračervených teploměrů je zejména vyšší pořizovací cena a nutnost udržovat při měření čistý senzor i měřený povrch. V opačném případě by mohlo dojít ke zkreslení výsledků.

Infračervené osobní teploměry

Faktory, na které se při výběru zaměřit

Nyní už známe základní typy teploměrů, a můžeme se tak směle „vrhnout“ na faktory, na něž byste se měli při výběru toho správného zařízení měli zaměřit.

Komu a jak často bude teplota měřena

Jedním ze základních kritérií výběru správného teploměru je to, komu a jak často bude teplota měřena. Má-li teploměr sloužit pouze k občasnému orientačnímu měření dospělých, kterým čas od času nebývá dobře, postačí některý ze základních modelů, například klasický skleněný či digitální dotykový teploměr.

V případě častějšího a dlouhodobého monitorování tělesné teploty – což je typické u novorozenců a malých dětí, případně u seniorů a chronicky nemocných osob – oceníte spíše bezkontaktní teploměr. Ten totiž nevyžaduje přílišnou součinnost daného jedince, a třeba dětem lze změřit teplotu i ve spánku, aniž by bylo potřeba je budit.

Měření teploty dítěti

Na jaké části těla bude teplota měřena

Vybírat si teploměr můžete také v závislosti na tom, na jaké části těla budete chtít teplotu měřit. Možností se nabízí hned několik:

  • Podpaží – jedná se o způsob měření, který je pravděpodobně všem důvěrně známý a který je typický pro jednodušší kontaktní teploměry.
  • Ústní dutina – i zde najdou uplatnění nejčastěji klasické kontaktní teploměry, jejichž špička se vloží mezi dolní dáseň a tvář. Po každém měření je však třeba teploměr očistit a vydezinfikovat.
  • Čelo a spánky – zde nejlépe poslouží bezkontaktní teploměr, který provede měření během pár sekund. Dbejte však na to, aby čelo nebylo příliš zpocené, či jinak znečištěné. Vyhnete se tak možnému zkreslení výsledků.
  • Uši – i zde hraje důležitou roli čistota. Zvukovod musí být zcela zbaven ušního mazu. K ušnímu měření se stejně jako u předchozího případu nejlépe hodí bezkontaktní teploměry, jejichž špička se zasune do zvukovodu.
  • Konečník – k rektálnímu měření se používají jak klasické, tak i digitální kontaktní teploměry, a časté jsou zejména u novorozenců. Zařízení je pochopitelně potřeba po každém použití důkladně očistit a vydezinfikovat, odmění se vám však vysokou přesností výsledků.

Náročnost ovládání a správná velikost

Především u výše zmíněných osob je neméně důležitá správná ergonomie měřícího zařízení. U novorozenců a malých dětí by měl být měřící hrot co nejmenší, senioři naopak ocení větší zařízení, neboť se jim s ním bude lépe manipulovat. V případě, že své dítě budete podrobovat rektálnímu měření, obstarejte si teploměr s ohebnou špičkou.

Náročnost ovládání je potřeba brát v potaz především u seniorů, kteří ocení spíše jednodušší zařízení. Větší množství pokročilejších prvků by pro ně mohlo být spíše ke škodě než k užitku. U osob se slabším zrakem se zaměřte na dostatečně velký a dobře čitelný displej; klasické skleněné teploměry v tomto ohledu příliš nevynikají, a navíc vyžadují sklepávání.

Materiál a kvalita zpracování

Nejčastěji zastoupeným materiálem při výrobě teploměrů je plast. Důvodem je především jeho bytelnost a oproti klasickým skleněným teploměrům výrazně nižší náchylnost k poškození. Navíc se po přiložení k tělu nemusíte obávat nepříjemného chladu.

Plánujete-li si pořídit přístroj s větším množstvím funkcí, dbejte také na kvalitu zpracování tlačítek a dalších pohybových částí.

Pokud i po přečtení tohoto článku s výběrem poněkud váháte, doporučujeme si projít recenze ostatních uživatelů, případně nezávislé spotřebitelské testy.

Veškerý obsah je majetkem Veacom s.r.o., jeho kopírování či jakékoliv jiné užití bez souhlasu, se nepřipouští.

Nikola Tesla
4. 10. 2021

Nikola Tesla: 20 zajímavostí, které jste určitě nevěděli

Post By blog Zajímavosti

Nikola Tesla, vynálezce srbského původu žijící dlouhodobě v USA, je mnohými považován za největšího génia všech dob, bez jehož vynálezů by dnešní svět vypadal úplně jinak. Nebýt Tesly, pravděpodobně bychom nikdy nepoznali televizi, mobilní telefon či wi-fi. Teslova genialita si však vybírala i svou daň.

Kromě toho, že byl jedním z největších myslitelů, jaké kdy svět viděl, byl také podivínem sužovaným šílenstvím, kterého bychom dle moderních definic zařadili mezi duševně choré. Jak moc barvitý byl jeho život, si povíme v následujících řádcích.

#1 Narodil se během silné bouřky

Nikola Tesla se narodil 10. července roku 1856, a to během divoké letní bouřky, což jeho porodní bába pokládala za zlé znamení. Obávala se, že se chlapec stane dítětem temnoty, avšak Teslova matka, Djuka Tesla, už tehdy prorocky prohlásila, že hoch naopak bude „dítětem světla“. V té době nejspíš neměla nejmenší tušení, jak moc blízko pravdy je.

#2 Otec jej chtěl mít za kněze

Teslův otec, Milutin Tesla, byl pravoslavný kněz a stejnou životní cestu si přál i pro svého syna. K tomu však nedošlo. Jako náctiletý se Nikola Tesla nakazil cholerou a jeho stav byl velice vážný. Prakticky na smrtelné posteli svému otci sdělil, že se uzdraví, pokud mu dovolí studovat fyziku a matematiku. Otec svolil a malý Tesla se jako zázrakem uzdravil.

#3 Rodinná anamnéza plná duševních nemocí

Tesla se narodil do rodiny naplněné duševní nestabilitou, od čehož se značně odvíjel duševní stav jeho samotného. Teslův otec trpěl samomluvou, která často vyúsťovala v zuřivé spory jak se svou vlastní osobou, tak s postavami, jež viděl. S problémy se potýkal i Teslův bratr, jenž míval halucinace.

#4 Halucinace jako klíč k brilanci

Halucinacemi trpěl i samotný Tesla. Nastoupily poté, co byl svědkem toho, jak jeho bratra ušlapal rodinný kůň. Halucinace měly podobu záblesků oslepujícího světla a postupem času se zhoršovaly. Hovoří se však o tom, že navzdory nepříjemným okolnostem, byly zároveň klíčem k jeho brilanci. Často je totiž doprovázely různé obrazy, přičemž jeden z nich údajně představoval návrh motoru střídavého proudu.

#5 Obsedantně-kompulzivní porucha a podivné zvyky

Nikola Tesla trpěl obsedantně-kompulzivní poruchou, jež se u něj vyznačovala velice zvláštním chováním, kvůli němuž jej okolí mělo za podivína. Tesla byl až chorobně posedlý čistotou – každý večer utíral zařízení své jídelny pomocí 18 ubrousků a zásadně večeřel v bílých rukavicích. Kvůli svému strachu z choroboplodných zárodků se také bál dotknout jiných lidí. Pokud si měl s někým potřást rukou, měl buď rukavice, nebo se vždy běžel rychle umýt.

Vedle posedlosti čistotou byl posedlý také číslem 3. Oněch 18 ubrousků při večeři vyžadoval proto, že je to číslo dělitelné právě třemi. Před jídlem navíc počítal jeho přesný krychlový objem. Když přenocovával v hotelu, požadoval každé ráno 18 ručníků. Dokonce předtím, než poprvé vešel do neznámé budovy, vždy ji nejprve třikrát obešel.

Také se chorobně bál perel a kulatých předmětů. Jednou dokonce poslal domů svou sekretářku, která přišla s perlovým náhrdelníkem.

#6 Fantastická paměť a prostorová představivost

O Teslovi se říká, že byl obdařen nepředstavitelně přesnou pamětí a prostorovou představivostí. Dokázal si prý zapamatovat celé knihy, či obrazy do těch nejmenších detailů. Prostorová představivost pro něj sice zpočátku znamenala spíše psychickou zátěž, kvůli níž se jako dítě potýkal s nočními můrami, později mu však umožnila detailní 3D vizualizaci vlastních vynálezů.

#7 Zastánce ekologie a polyglot

Nikola Tesla byl ekolog, který se zasazoval o používání paliv z obnovitelných zdrojů, což v té době bylo naprosto nevídané. Prý také ovládal 8-12 jazyků, mezi nimiž se dokonce uvádí čeština. Zde stojí za zmínku, že Tesla – ač jen jeden semestr – studoval na Karlově univerzitě v Praze.

#8 Pouze dvě hodinky spánku denně

Tesla o sobě prohlašoval, že nikdy nespal déle než dvě hodiny za den. Často zůstával vzhůru celou noc a prováděl experimenty ve své laboratoři. Ty byly pro Teslovy sousedy natolik rušivé, že musela dokonce zasahovat policie. Laboratorní asistenti Tesly však jeho tvrzení zpochybňují. Prý spal sice méně, než je zdrávo, ale o něco déle než jen dvě hodiny. Faktem však zůstává, že ve své laboratoři často kolaboval a usínal únavou.

#9 Život strávený po hotelích

V průběhu svého života měl Tesla jen málokdy stabilní domov. Vystřídal řadu hotelů po celém Manhattanu, a to včetně luxusního Waldorf Astoria, v němž se seznámil a spřátelil s mnoha vlivnými lidmi. To však bylo v době, kdy byla jeho kariéra na vrcholu.

Postupem času to šlo s Teslovým bohatstvím z kopce a ocitl se na pokraji bankrotu. Jednou dokonce na recepci místo peněz předal zvláštní krabici s tím, že se v ní nachází paprsek smrti s hodnotou 10 tisíc dolarů. Zároveň personál varoval, že pokud krabici otevře neoprávněná osoba, může vybuchnout. Hotel krabici pravděpodobně ze strachu přijal. Po Teslově smrti byla krabice otevřena FBI a zjistilo se, že jsou v ní jen běžné elektrické součástky.

#10 Strach ze svatby

Tesla sice dokázal upoutat pozornost žen, ale do vztahu a manželství se zrovna nehnal. Tvrdil, že ženy zabírají příliš mnoho pozornosti, která by měla být věnována vědě.

#11 Zamiloval se do holuba

V posledních letech života si Tesla krátil volné chvíle krmením holubů v parcích. Když zrovna pobýval v nějakém hotelu, dokonce si brával na pokoj poraněné holuby, o které se staral. Jeden z holubů upoutal jeho pozornost natolik, že si k němu vypěstoval opravdu láskyplný vztah. Tvrdil přitom, že onoho holuba miloval tak, jako muž miluje ženu, a žena zase muže.

#12 Whiskey jako elixír dlouhověkosti

Tesla věřil, že ve whiskey objevil elixír života, díky kterému se dožije 150 let. Nebyl sice alkoholik, avšak neuplynul ani jediný den, kdy by si svou oblíbenou whiskey nedal. V USA však v době jeho příjezdu panovala prohibice. Tu Tesla těžce nesl a obvinil americkou vládu, že mu tímto krokem zkrátila život na pouhých 130 let. Pro zajímavost se dožil 87 let.

#13 Ke konci života se stal vegetariánem

Za rozhodnutím stát se vegetariánem stálo především to, že konzumaci masa, obzvláště v dobách hospodářské krize, považoval Tesla za nehospodárné. Navíc věřil, že rostlinná strava člověku pomáhá zvyšovat fyzický i duševní výkon.

#14 Bezdrátové připojení

Tesla je známý jako průkopník bezdrátové komunikace. Již v roce 1901 experimentoval s bezdrátovým přenosem informací, kdy přišel s nápadem, jak dané informace shromažďovat, kódovat, měnit jejich frekvenci a následně vysílat do zařízení, které lze držet v ruce. Faktem však je, že konkrétně Teslovo zařízení nebylo v praxi nikdy sestrojeno ani testováno.

#15 Přínos na poli medicíny

Přínos Tesly na poli medicíny a lékařské techniky sice není příliš známý, sestrojil však řadu různých léčebných přístrojů, a to včetně těch rentgenových. Dokonce se vypráví historka, že svého kamaráda Marka Twaina zbavil během několika minut zácpy. Docílil toho tím, že Twaina postavil na svůj vysokofrekvenční oscilátor, jemuž bylo přezdíváno stroj na vyvolání zemětřesení.

#16 Mnohé z Teslových vynálezů jsou stále tajné

Ač Tesla zemřel již v roce 1943, mnohé z jeho vynálezů a experimentů až doposud nespatřily světlo světa. Postarala se o to americká vláda, která po Teslově smrti zajistila, aby byl zabaven veškerý jeho majetek. K některým věcem se později dostala jeho rodina, velká část však zůstává ukryta v trezoru.

#17 Rival Edisona

Tesla přišel do Spojených států v roce 1884 a měl zde pracovat ve firmě amerického vynálezce žárovky, Thomase Edisona. Ten měl údajně nabídnout Teslovi pohádkové bohatství za to, že najde způsob, jak vylepšit generátory energie na stejnosměrný proud.

To se Teslovi povedlo, avšak s využitím střídavého proudu, což bylo v rozporu s Edisonovými patenty. Z toho důvodu Edison z dohody „vycouval“ a Tesla nedostal ani korunu. Naštvaný Tesla podal výpověď a chvíli se živil jako kopáč příkopů za 2 dolary na den.

#18 Nikdy nezískal Nobelovu cenu

… ač byl na její získání nominován. Nominován byl však spolu s Edisonem, přičemž se spekuluje o tom, že z důvodu vzájemné nevraživosti dvojice odmítla společnou Nobelovku převzít. Sám Nobelovu cenu nikdy nezískal, leč na ni měl nárok. Vynalezl třeba rádio, což však patentový úřad uznal až po Teslově smrti v roce 1943. Mezitím – v roce 1909 – získal Nobelovu cenu za rádio italský fyzik Guglielmo Marconi, což mnozí považují za křivdu.

#19 Svými objevy nikdy nezbohatl

Tesla, na rozdíl od Edisona, neměl příliš dobré podnikatelské schopnosti, a proto své projekty nedokázal monetizovat. Při svém bádání se o zisk ani příliš nezajímal, neboť byl přesvědčen, že by věda měla sloužit zájmům celého lidstva. Na svých vynálezech proto nikdy nezbohatl, a nakonec zemřel bez peněz v laciném hotelovém pokoji.

#20 Teslovi vzdávají hold mnohé firmy a organizace

Teslův odkaz je naprosto výjimečný, o čemž mimo jiné svědčí množství firem, organizací a institucí nesoucích jeho jméno. Za zmínku stojí především česká značka elektroniky Tesla, která byla založena v roce 1946 a která je v současné době generálním dodavatelem stacionární mikrovlnné telekomunikační sítě pro Armádu ČR, nebo americká automobilka Tesla Motors, Inc. zabývající se výrobou elektromobilů.

Kromě toho najdeme na světě celou řadu pomníků uctívajících jeho památku. V Bělehradě po něm bylo pojmenováno mezinárodní letiště, dále po něm byla pojmenována jednotka magnetické indukce, kráter na odvrácené straně Měsíce či planetka nazývaná 2244 Tesla.

Chcete z Teslových objevů vytěžit maximum? Proměňte svou domácnost na tzv. chytrou domácnost prostřednictvím elektronických zařízení Tesla Smart. Veškeré spotřebiče, senzory a další příslušenství fungují zcela bezdrátově.

Veškerý obsah je majetkem Veacom s.r.o., jeho kopírování či jakékoliv jiné užití bez souhlasu, se nepřipouští.

Jak vybrat ochranné brýle proti prachu
23. 9. 2021

Jak vybrat ochranné brýle proti prachu

Post By blog Průvodce , , ,

Ať už děláte cokoli, doma pro radost, nebo jinde pro výdělek, měli byste u toho dbát na svou bezpečnost. Zatímco na pracovní obuv nebo vhodný oděv myslí takřka všichni, ochranné brýle máme obecně stále tendenci podceňovat.

Zranění očí se přitom dá přivodit velice snadno. Může se do nich dostat prach, nečistoty a jiné pevné částečky, které dovedou nadělat pořádnou paseku. Proto byste při činnostech, kde něco takového hrozí, měli nosit ochranné brýle, stejně jako například cyklisti jezdí ve sportovních brýlích.

Očima přijímáme až 80 % okolních vjemů. Představa, že bychom o tuto možnost přišli, je dost nepříjemná. I drobné poškození může způsobit zhoršení, nebo dokonce ztrátu zraku. Jak si tedy vybrat ochranné brýle?

Zaostřeno na mechanická rizika

Ochranné brýle by měly chránit proti poškození očí tepelnými riziky (plameny, horké tekutiny, jiskry aj.), chemickými riziky (rozpouštědla, infikovaná krev, kyseliny aj.) a mechanickými riziky. Právě mezi ně patří veškeré drobné částečky včetně prachu.

Na co myslet při výběru ochranných brýlí proti prachu

Když začnete hledat brýle, které by vám vyhovovaly, měli byste si odpovědět na tyto otázky:

Kolik času v brýlích strávím?

  • Výjimečně? Pak stačí optická třída č. 3.
  • Častěji? Pak volte optickou třídu č. 2.
  • A pokud každý den, nešetřete a vsaďte na optickou třídu č. 1.

Čím vyšší číslo je u optické třídy, tím většího zkreslení se dočkáte.

Jaký náraz hrozí mým očím?

Jestliže od vaší práce létá jen prach nebo drobounké třísky, nejspíš vám bude stačit kategorie S (vydrží náraz 6mm ocelové kuličky letící rychlostí 12 m/s). Kategorie F odolá této kuličce v rychlosti 45 m/s, kategorie B zvládne totéž v rychlosti 120 m/s, kategorie A pak obstojí i proti této kuličce letící rychlostí 190 m/s. Speciální je pak kategorie T – brýle, které sem spadají, odolají nárazům i v teplotách od -5 do +55 °C.

  • Pracujete často ve velmi prašném prostředí a vlivem toho i za snížené viditelnosti? Pak zvažte pořízení výstražných oděvů!

Jakou roli hraje barva zorníku?

Určitě už jste zaznamenali, že ochranné brýle nemívají jen čirý zorník, nýbrž jsou i různě barevné. Není to primárně designová záležitost!

  • Čirý zorník zajišťuje nezkreslené vidění, neunavuje oči, chrání proti nárazům a při dobré viditelnosti i před UV zářením.
  • Žlutý zorník zlepšuje vidění za horších světelných podmínek, za soumraku nebo při mlze. Zvyšuje kontrast, chrání proti nárazům a UV záření.
  • Kouřový zorník pomáhá lépe rozeznávat barvy za slunečního záření. Chrání proti nárazům, UV záření a viditelnému světlu.
  • Hnědý zorník zajišťuje lepší adaptaci na změnu intenzity světla. Rovněž chrání před nárazem UV zářením.
  • Zrcadlový zorník zajišťuje lepší rozeznávání barev za slunečního záření a oslnění sluncem. Chrání před nárazem a UV zářením.
  • Modrý zorník je nesmírně příjemný pro oko, protože mu během slunečního záření poskytuje úlevu. Samozřejmě chrání před nárazem a UV zářením.

Důležitá je i norma ochranných brýlí

Při výběru se určitě řiďte i normou, abyste nakonec nebyli nemile překvapeni, že brýle nesplňují, co od nich očekáváte.

Osobní prostředky k ochraně očí jsou označeny jako EN 166, osobní prostředky k ochraně očí s filtry proti ultrafialovému záření mají označení EN 170 a ty s protislunečními filtry pro profesionální použití jsou pak označeny jako EN 172.

Roli hraje i pohodlí

Zvlášť pokud potřebujete v brýlích pracovat celé dny, neuchylujte se ke kompromisům ohledně pohodlí.

Brýle by vám měly pěkně sedět na nose, správně doléhat, neměly by vám při nepatrném pohybu klouzat a ani by vás z nich neměla bolet hlava, jak se to často stává, když brýle někde tlačí. K tomu můžou posloužit třeba nastavitelné straničky a možnost změny jejich sklonu.

Veškerý obsah je majetkem Veacom s.r.o., jeho kopírování či jakékoliv jiné užití bez souhlasu, se nepřipouští.

Test na drogy - jak vybrat
23. 8. 2021

Testy na drogy: Jak vybrat nejlepší testy?

Post By blog Průvodce , ,

Testování na přítomnost drog slouží k detekci výskytu povolených i nepovolených návykových látek v materiálu biologického původu. Typicky k němu dochází z důvodů klinických a léčebných, ale také z důvodů soudních, případně se jedná o sportovní testování. Každý z těchto důvodů přitom vyžaduje odlišné požadavky na vyšetření – ať už je to rozsah testovaných látek, rychlost dodání výsledku, specifita vyšetření aj.

Nejčastěji vyšetření probíhá ze vzorku moči, lze se však setkat i s jinými typy testů na drogy. A ty si nyní představíme.

Typy testů na drogy a jak fungují?

Rozlišujeme dva typy testů: screeningové a laboratorní.

Screeningové testy

Screeningové testy jsou prvotním – orientačním záchytovým a nespecifickým – vyšetřením. V případě, že je takovýto test pozitivní, dochází následně ke konfirmaci orientačního nálezu prostřednictvím specifických a přesných metod.

V rámci testování se ověřuje přítomnost látek z jednotlivých skupin drog (např. amfetaminy, kanabinoidy, kokain aj.), kdy se výsledek testu v jednotlivých skupinách porovnává s předem stanovenou hodnotou CUT-OFF. Jsou-li výsledky pod hodnotou CUT-OFF, jsou považovány za negativní. V opačném případě se považují za pozitivní a dochází k již zmíněné konfirmaci.

Laboratorní testy

K laboratorním testům se přistupuje tehdy, vyšel-li pozitivně orientační screeningový test. Prostřednictvím laboratorních testů dochází k potvrzení a specifikaci nálezu. Tyto testy je však možné absolvovat i bez screeningového testu.

Slinné testy

Ze vzorku slin lze detekovat užití drog v předchozích 24 hodinách. Jednorázové testy na drogy ze vzorku slin se často uplatňují ve firmách, neboť jsou rychlé a provádí se přímo před testovanými jedinci. Neexistuje zde tak riziko záměny vzorků.

Vzhledem k tomu, že se jedná o neinvazivní způsob získání vzorku, používá jej často také policie v terénu či školská zařízení. Stačí pouze zevnitř úst testovaného odebrat pomocí vatové tyčinky či pipety vzorek slin a počkat si na výsledek.

Testy z moči

Zde hrají důležitou roli ledviny. Jejich funkce spočívá v přefiltrování nečistot z krve, které jsou následně močí vylučovány z těla ven.  Tyto částice mimo jiné zahrnují produkty rozpadu alkoholu a dalších drog, právě díky čemuž lze jejich užívání odhalit. Každá látka má však jiný poločas rozpadu, a proto se zjištění jejich přítomnosti v moči z hlediska času liší. Závisí jednak na typu užité látky, jednak na jejím množství.

Testy z moči mívají podobu papírových proužků či destiček, které se do vzorku ponoří a následně dojde k vyhodnocení výsledků.

Testy z krve

V tomto případě se testovanému jedinci odebere vzorek krve, který je následně podroben toxikologickému vyšetření. Provádí se především tehdy, je-li třeba zjistit, zda je testovaný pod vlivem právě v daný moment. Jinak není příliš vhodný, neboť se droga z krve rychle – v řádu několika hodin – odbourává. Nejčastěji se používá při ověřování přítomnosti alkoholu v krvi.

Testy z vlasů

Testy na přítomnost drog ze vzorku vlasů jsou užívány tehdy, je-li třeba jedince otestovat v delším časovém úseku (v řádech měsíců). Je tak možné odhalit užití drogy například před 2-3 měsíci, nikoliv však před 2-3 týdny, neboť v té době ještě látky nejsou ve struktuře vlasu přítomny. Přesný časový rámec k detekci výskytu daných látek však závisí na délce vlasu. Způsob podání drogy přitom není podstatný.

Existuje zde bohužel riziko, že pozitivní výsledek bude mít i osoba, která sice drogy nekonzumuje, avšak přichází s uživateli drog do kontaktu. Z tohoto důvodu je potřeba vzorek před samotným testováním jednou či vícekrát omýt.

Nejčastější dotazy

Kde koupit policejní testy na drogy?

K testování na přítomnost drog policie mimo jiné využívá jednorázové testy na drogy, které si lze jednoduše zakoupit v lékárně či drogerii, nebo na e-shopu i pro domácí užití. Tyto testy bývají dvojího druhu – ze slin a z moči – a testují buď přítomnost konkrétní látky, nebo kombinace látek různých.

Jaké dělat testy na drogy ve škole?

Za účelem testování na přítomnost drog u žáků a studentů na školách se nejčastěji uplatňují slinné testy. Jsou totiž nejméně invazivní, provádějí se na místě a poskytují rychlé výsledky. Pokud se přítomnost drogy potvrdí, pak je vhodné přistoupit k testům z moči či krve, které se vyhodnotí ve specializovaných laboratořích. V opačném případě mohou testovaní jedinci po prvotním testu namítat, že se jedná o falešně pozitivní výsledek.

Jaké dělat testy na drogy v nemocnici?

V nemocničních zařízeních se nejčastěji provádějí testy z moči. Jedná se totiž o rychlé, bezbolestné, spolehlivé a nízkonákladové řešení, které navíc dokáže odhalit i přítomnost léků na předpis, které bývají zneužívány. Výskyt testovaných látek odhalí i několik dní či týdnů po užití, ač jejich účinky už dávno pominuly.

Jakými testy na drogy kontroluje silniční kontrola?

Při silničních kontrolách se primárně používají neinvazivní slinné testy. Nejčastěji se jedná o testovací sadu Drugwipe5+. Testy odhalí užití drogy jednak těsně před řízením, jednak i její dřívější požití. Nehledě na okolnosti test hlásí pozitivní výsledek. Aby bylo možné určit, že se daný jedinec nachází pod vlivem drog i v momentě provedení prvního orientačního testu, tedy při řízení, musí se ještě podrobit laboratornímu testu z krve, který bere v potaz i hledisko času.

Co říká zákoník práce o testech na drogy?

Zákoník práce říká, že do zaměstnání nesmí pracovníci chodit pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek, a ani je na pracovišti užívat. Zákaz užívání alkoholu a drog se vztahuje na celou pracovní dobu, tedy i na situace, kdy jste například na pracovním obědě. To samé platí i tehdy, jste-li na pracovišti mimo pracovní dobu, třeba na večírku s kolegy.

Výjimku tvoří pouze zaměstnanci pracující v hutích či sklárnách a také degustátoři a someliéři.

Pokud se zaměstnavatel rozhodne své zaměstnance testovat – ať už namátkově či pravidelně – nemají tito jedinci příliš šanci protestovat. Respektive mohou odmítnout, ale příliš si nepomohou. Testování se provádí klasicky testerem na alkohol (tedy dechovou zkouškou) a u jiných drog orientačním testem ze slin. Pokud tyto testy zaměstnanec bez závažných důvodů odmítne, musí se rovnou podrobit vyšetření z moči nebo krve. Odmítne-li i tuto formu, hledí se na něj, jako by byl pod vlivem, a na řadu přichází veškeré sankce s tím spojené.

Jaký test na drogy se používá v případě LSD?

V případě testování na přítomnost LSD se může používat test z krve, moči i vlasů. Je však nutno brát v potaz, že v krvi droga zůstává zhruba 6-12 hodin po posledním užití, v moči 2-4 dny, ve vlasech pak až 90 dní. Čísla jsou pouze orientační, záleží totiž na množství drogy, které daný jedinec užil, jeho zdravotním stavu, věku a tělesné váze.

Veškerý obsah je majetkem Veacom s.r.o., jeho kopírování či jakékoliv jiné užití bez souhlasu, se nepřipouští.

Ochrana dýchacích cest: Jak správně vybrat respirátor nebo roušku?
17. 8. 2021

Ochrana dýchacích cest: Jak správně vybrat respirátor nebo roušku?

Post By blog Průvodce , , , ,

Za poslední rok a půl jsme do některých prostor nemohli vejít bez ochrany dýchacích cest. Respirátor a rouška se tak staly nedílnou součástí našich životů. Jak je ale koupit, v čem je rozdíl a na co při výběru hledět?

Respirátor vs. rouška

Rouška má zabránit průniku mikroorganismů zevnitř ven, nosíte ji tedy pro ochranu svého okolí. Roušky nemusejí procházet jednotnou zkouškou, nezjišťuje se průnik filtr nebo jejich odpor při dýchání.

Respirátor oproti tomu chrání spíš svého nositele. Podle toho, jaký respirátor máte, dochází k filtraci prachu, mikroorganismů nebo i výparů a plynů. Respirátory procházejí jednotnou zkouškou a musí splňovat evropskou normu.

Ochrana dechu proti prachu

Pracujete v prašném prostředí? Pak si určitě chraňte dýchací cesty správným respirátorem – tím proti prachu.

Jak vybrat respirátor proti prachu?

Respirátor proti prachu poznáte podle označení FFP1. Jde o respirátor proti jemnému prachu, aby se dostal k vašim dýchacím cestám. Zároveň slouží jako ochrana před vniknutím aerosolů na olejové a vodové bázi. Hodí se při vrtání, řezání a ručním pískování.

  • Pracujete často ve velmi prašném prostředí a vlivem toho i za snížené viditelnosti? Pak zvažte pořízení výstražných oděvů!

Ochrana dechu proti virům

Jak se ochránit vůči virům a jak zabránit jejich šíření po okolí, když je možná máte v sobě? Vyberte si podle situace respirátor, nebo roušku.

Jak vybrat respirátor proti virům

Respirátor chrání svého nositele, využijete ho tedy především jako svou vlastní ochranu vůči virům ve vdechovaném vzduchu. Vždy jde o respirátory s označením FFP2 a FFP3, přičemž respirátory FFP3 mívají ventilek a vyměnitelný filtr. Na našem trhu najdete i respirátory s označením KN95, které se vyrovnají těm s označením FFP2.

Jak vybrat roušku proti virům

Roušky obecně nechrání svého nositele, nýbrž okolí před kapénkami a další částicemi, které vychází z jeho dýchacích cest – například chirurg chrání pacienta, protože má na dýchacích cestách roušku. Nevýhodou je to, rouška nesedí na obličeji tak dobře jako respirátor. Je to ale samozřejmě lepší než nic.

Ochrana dechu proti toxickým látkám

Některé činnosti vyžadují speciální ochranu dechu proti toxickým látkám.

Jak vybrat správný respirátor?

Zaměřte se na speciální respirátory, polomasky a celoobličejové masky, které vás dokážou ochránit i před nebezpečnými látkami. Škodlivé jsou plyny, těkavé látky, prach, dým, aerosoly a mikrovlákna.

Respirátory ochrání dýchací cesty před prachem, před aerosoly, svářecím dýmem apod.

Polomasky pak slouží k ochraně proti většině těkavých látek a plynů. U polomasky je třeba dbát na pravidelnou výměnu filtru a na jeho správný výběr.

Celoobličejové masky vás ochrání před většinou plynů, těkavých látek, před prachem a svářecím dýmem. Jejich nespornou výhodou je to, že chrání i oči

Typy respirátorů

Respirátorů je na trhu celá řada. Jaké typy se používají?

Respirátor s vyměnitelným filtrem

Chcete-li si usnadnit dýchání v respirátoru, vyberte si ten s vyměnitelným filtrem. Díky němu se vám mimo to bude i lépe ochlazovat vnitřní strana respirátoru, ten taky nebude vlhnout a sníží riziko zamlžování brýlí. Dejte ale pozor na to, že takový respirátor chrání jen svého nositele. Pokud budete nemocní, můžete nakazit své okolí.

Respirátor z nanovláken

Vrstva nanovláken, kterou tento typ respirátoru disponuje, zajišťuje, že viry jsou nejen zachycovány, ale i ničeny. Některé se mohou ručně prát, a tak slouží třeba i 4–10krát!

Respirátor se stříbrem

Stříbro v respirátoru (i rouškách) zajišťuje vyšší míru antimikrobiální ochrany. Respirátory se stříbrem jsou běžně k dostání, často v kombinaci s nanovlákny.

Respirátor s aktivním uhlím

Aktivní uhlí dokáže pohlcovat plyny v ovzduší, ovšem jen ty nejedovaté. Dělí se do tří tříd – FFP1 (sádrování, manipulace s cementem, rostlinná a textilní výroba), FFP2 (broušení, řezání, vrtání betonu a měkkých kovů, svařování oceli a zinku, provádění postřiků) a FFP3 (kontakt s viry, práce s tvrdým dřevem, svařování oceli a hliníku, práce s azbestem a olovem).

Respirátor s mědí

Respirátor s mědí vás oslní svými schopnostmi. Nejenže se k vám viry nedostanou, díky mědi je respirátor samosterilizační. Není tedy potřeba se o ně jakkoli starat. Vydrží až 30 hodin nošení.

Nejčastější dotazy k respirátorům a rouškám

Máme pro vás odpovědi na nejčastěji pokládané otázky v souvislosti s rouškami a respirátory.

Jak dlouho respirátor používat?

Nejrozšířenější respirátory třídy FFP2 jsou použitelné maximálně 8 hodin. Speciální respirátory pak vydrží i delší dobu. Například respirátor s mědí zvládne i 30 hodin!

Jak respirátor sterilizovat neboli dezinfikovat?

Respirátory jsou obvykle jednorázové, nicméně v nouzi se dají sterilizovat například vodní párou, suchým ohřevem na 60–70 °C (v horkovzdušné troubě po dobu 30 minut), UV zářením (UV lampou, horským sluncem), ozónem nebo v mikrovlnce (respirátor dejte do plastové nádoby s troškou vody, na ni položte plastovou mřížku a na ni respirátor vnější stranou dolů; od 1 100 W a výše sterilizujte 90 sekund, 800–1 000 W 180 sekund, 500–700 W 300 sekund).

Jak dlouho respirátor vydrží?

Klasický respirátor FFP2/KN95 vydrží maximálně 8 hodin, pak už nemusí být účinný.

Jak respirátor nosit?

Respirátor mějte vždy přitisknutý k nosu (prsty vždy stlačte sponu), aby jeho kraje pěkně doléhaly na pokožku. Čím méně mezer vznikne, tím větší je ochrana. Správně nasazený respirátor klade při nádechu odpor.

Kde se musí respirátory nosit?

To záleží na aktuálních pravidlech. Zatím platí, že musíme respirátor nosit venku tam, kde se kumulují lidé, a ve veřejných vnitřních prostorách (obchody, zdravotnická zařízení, společné prostory hotelů apod.).

Jak respirátor funguje?

To záleží na aktuálních pravidlech. Zatím platí, že musíme respirátor nosit venku tam, kde se kumulují lidé, a ve veřejných vnitřních prostorách (obchody, zdravotnická zařízení, společné prostory hotelů apod.).

Jak je tomu s parazity v respirátorech?

Když svět zaplavily zprávy o tom, že se v rouškách a respirátorech množí paraziti, vědci se dali do práci a zjistili, že nic živého se ve zkoumaných předmětech neobjevuje. Našli jen drobounké objekty, které odpovídají úlomkům přírodního vlákna. Může jít i o mikroskopické smetí a jiné nečistoty nebo změněný vlastní materiál roušky či respirátoru.

Mohu čistit roušku v mikrovlnce?

Na rozdíl od respirátorů se roušky snadno přepálí, a to jak ty jednorázové, tak ty bavlněné – před tímto postupem sterilizace varují i hasiči…

Veškerý obsah je majetkem Veacom s.r.o., jeho kopírování či jakékoliv jiné užití bez souhlasu, se nepřipouští.

Jak vybrat boty do práce?
10. 8. 2021

Jak vybrat boty do práce?

Post By blog Průvodce , ,

Boty jsou základ, ať už se chystáte na procházku, túru po horách… Nebo do práce! Boty musí být bezpečné a zajišťovat pohodlí, zvlášť když v nich má člověk vydržet třeba celý den. Jak takové boty správně vybrat?

Boty do práce

Při výběru se vždy zaměřte na boty, jež splňují vaše podmínky. Takové, které by nesloužily a neodpovídaly podmínkám, by vám dlouho radost nedělaly. Vždy sledujte kategorii v rámci normy ČSN EN 20345.

Tyto kategorie jsou pevně dané a najdete v nich jen boty s konkrétními vlastnostmi, jako je třeba uzavřená pata, průnik vody nebo antistatické vlastnosti.

Nejlepší pracovní obuv

Nelze obecně říct, jaká obuv je ta nejlepší pracovní. Vždy vybírejte podle toho, co budete v botách dělat a jaké nebezpečí vám případně hrozí (například teplo/popálení, poleptání apod.).

Pohodlné boty do práce

Jak už bylo řečeno, i na pohodlí záleží. Je jasné, že při výběru nejdříve hledíme na to, aby boty splňovaly určité bezpečnostní normy, v nepohodlných botách byste ale vydrželi maximálně hodinu. Proto tento aspekt při koupi neodsouvejte do pozadí.

Lehké pracovní boty

Máte-li raději lehčí boty, které na nohou skoro necítíte, máme pro vás dobrou zprávu. I takové jsou! Splňují přitom, co jen si představíte – mohou mít robustní krytí špičky, protiskluzovou gumovou podrážku, anatomicky tvarovanou stélku a také mohou být odolné vůči kontaktnímu teplu.

Boty pro číšníky

U bot pro číšníky klademe vysoké nároky na komfort, protože pohybovat se celou směnu po restauraci či kavárně a mít u toho nepohodlné boty, to by bylo za trest. Zároveň se u nich řeší vzhled, aby obsluha vypadala od hlavy až k patě skvěle – takové boty by měly být černé a společenské.

Pracovní obuv pro řidiče

Stejně tak pohodlná, ovšem bez nároku na vysoký designový standard, by měla být pracovní obuv pro řidiče – i oni v botách stráví takřka celou pracovní dobu (a někdy skutečně celou, když se na pauzu nepřezouvají). Důležitějším parametrem je ovšem to, aby měl řidič ve vybraných botách naprosto perfektní cit v nohách. Boty by proto neměly být přehnaně monstrózní, spíš naopak.

Pracovní boty do lesa

Lesníci ocení zejména vyšší boty, které je ochrání před poraněním o větve a jiné nástrahy i před pořezáním řetězovou pilou. Ideální bota do lesa je taky olejivzdorná, antistatická a protiskluzová, s odolnou podešví.

Boty pro pokrývače

Pohyb na střeše není žádná legrace. Pokrývači proto musí dbát na dobré a pohodlné boty stejně jako ostatní. Obuv pro ně musí být řádnou oporou a musí být uzpůsobena pro pohyb po střešních krytinách. Díky své konstrukci mívá delší životnost než jiné boty.

Svářečské boty

Je libo klasické slévárenské perko, nebo kotníkovou obuv s krytým zapínáním? Ať si vyberete kteroukoli dostupnou variantu, myslete na to, že svářečské boty by měly mít podešev odolnou vůči teplu (HRO). Výjimečná není ani obuv se zvýšenou ochranou nártu, kterou oceníte třeba při manipulaci s tlakovými lahvemi.

Ortopedická pracovní obuv

Každý, koho trápí například propadlá klenba nebo má ještě jiný problém, ocení ortopedickou pracovní obuv. I ta bude vhodná na práci ve vnitřních i venkovních prostorách, jen to bude chtít trošku po ní zapátrat.

Barefoot pracovní obuv

Barefoot provedení bot by si mnozí z nás přáli nejen u bot volnočasových, ale i u těch pracovních. Trh je ale zatím nenabízí, nebo je nabízí jen velice sporadicky. Věříme ovšem, že se to zlepší!

Antistatická obuv

Antistatická obuv prokáže skvělou službu všude tam, kde hrozí jiskření z elektrostatického výboje a úraz vlivem elektrického proudu. Nedokáže mu sice úplně zabránit, vytváří ale aspoň odpor mezi podlahou a nohami. Podešev slouží jako uzemňovací prostředek. Antistatickou obuv seženete v různých provedeních – jako sandále a pantofle, jako polobotky, kotníkovou i vysokou obuv.

Veškerý obsah je majetkem Veacom s.r.o., jeho kopírování či jakékoliv jiné užití bez souhlasu, se nepřipouští.